Innsbruck analog

Článek na rozloučenou.

Fotky jsou bez komentáře. Jen pro moji vzpomínku. 

Tak jsme tady zas

Well, tak naposled jsem psala před hodně dlouhou dobou. Kde jsou ty časy, kdy jsem si mohla lyžovat každý den. 

Týden poté jsem celý strávila ve škole, na zkouškách, ve městě a tak. Šlo to, ale please take me back to the mountains. 

V pátek jsem měla ráno zkoušku, což byla disaster, protože jsem si celou dobu myslela, že je to open source a že materialy budou provided by MCI, but well... nebyly. A to se zkouška píše špatně, když se celou spolíháte na to, že můžete používat slidy a předpisy. 

Ale nevadí. 

7 denní challenge

Celej tenhle erasmus je jako jedna velká zimní dovolená. Nebo se tak aspoň průběžně tvářil. Ale minulý týden se tak tvářil úplně nejvíc. Hecla jsem se a byla jsem lyžovat fakt každičký jeden den v týdnu. Což moc nedoporučuju, pátej den byl krizovej, už jsem si skoro řikala, že mě to nebaví. Ale ono bavíí.

1) Schlick
Moje první návštěva Schlicku. Jeli jsme nejvíc nejpohodlnějším skibusem v 9 hodin aso 7 minut od kolejí=už tohle značilo dobrej den, žádná vstávačka na 7 a pak se vláčet na Hbf a pak platit 7,2e za bus. Ne, vše zadarmo!
Pak to počasí! Tenhle týden bylo fakt krásně, everyday, ale stejně to stojí za zmínku.
Schlick samotnej. Skvělý středisko, široký sjezdovky, milion sjezdovek. Vyhřívaný sedačky.
Výhledy.
Lehátka.
Opalovačky
aaaa Apre Ski! Moje první opravdový apre ski <3

Heute ist Freitag

Vánoce a Silvestra jsem slavila v Čechách.
Hned po příjezdu jsem asi musela být šíleně otravná tim, jak jsem pořád opakovala, jak je to tu hnusný a jak už se těšim zpět. Dom mi samozřejmě několikrát řek, tak ať se sbalim a jedu, ale já to nemyslela nijak zle. Jen prostě - chyběly mi hory, úplně jsem to na sobě cítila. Proč v Praze nejsou žádný hory?

Postupem času jsem si ale zase zvykala na domácí kotlinu a v den odjezdu se mi zas vůbec nechtělo zpátky. Ale nedalo se nic dělat, lístek na vlak za 600 (což je mega super cena) byl koupenej, nový lyžáky (za trochu víc než lístek) zabalený v kufru a svačina připravená. A tak jsem jela.
Cesta trvala skoro 8 hodin, což mi ale nevadilo, protože jsem aspoň stihla přečíst Pád (Simon Mawer) a hned volala mamce aby mi do čtečky poslala i další knížky od tohohle autora (děkuji).

Konec roku

Jen fotky: 

Vánoce jsou skoro tady!

Ve středu jsem úspěšně odprezentovala můj příspěvek na německý konverzaci, nebylo to zas tak hrozný, ne že bych se nějak líp naučila německy, ale je fakt, že už se tolik nebojim a snažim se mluvit německy kdykoliv to jde. A  někdy to neni asi úplně fajne, protože mi lidi odpovídají v angličtině, ale já se nedám!